V Polsku je poměrně hustá síť Svatojakubských cest. Cesty se průběžně vyznačují z prostředků farností, svatojakubského bratrstva a především z peněz EU.
Již v římských dobách vznikaly obchodní stezky propojující jih Evropy s pobřežím Baltu. Říkalo se jim Jantarová stezka, i když oněch stezek bylo více. Nový význam získaly stezky v 10. stol., kdy začaly vznikat ve střední Evropě dnešní státy. Obzvláště důležité byly cesty spojující Čechy přes Slezsko a Lužici s Velkopolskem. Právě z Čech se do Polska dostala latinská kultura, křesťanství a také pražský biskup sv. Vojtěch, považovaný za jednoho z patronů Polska. Stezkami putovali nejen diplomaté, ale zejména kupci, řemeslníci, rytíři a poutníci - lidé, kteří po dlouhá staletí tvořili charakter tohoto kraje. Via Regia (Velká cesta), jinak zvaná Královská cesta, byla od středověku jedním z nejdůležitějších dopravních tahů střední Evropy. Rozvíjela se na ní taková důležitá střediska jako Kolín nad Rýnem, Lipsko, Wrocław (Vratislav), Krakov, Lvov nebo Kyjev. Vznikala nová města - Lwówek Śląski, Złotoryja, Środa Śląska, Legnica nebo Lubań mající nejstarší městská práva v Polsku. Via Regia byla komunikačním koridorem, který se měnil podle politických podmínek, povodní, nově vznikajících a zanikajících vyhořelých hostinců. Svatojakubská cesta vedoucí podél Via Regia se pokouší napodobit její průběh z doby pozdního středověku, když Dolní Slezsko jako součást zemí Koruny české prožívalo svůj největší rozkvět. Současný úsek z Góry św. Anny přes Opole, Wrocław a Legnici do Zgorzelce je teprve začátkem dnešní Via Regia. Chceme, aby po něm přišel čas na Svatojakubskou cestu z Ukrajiny přes Krakov a Horní Slezsko.
Svatojakubská cesta Gniezno-Praha se snaží opakovat trasu, která byla zmíněna roku 1563 Jörgem Gailem z Augsburku jako jedna ze tří poutních cest propojujících Polsko se zbytkem Evropy. Cesta vedla přes Poznaň, Lešno (Leszno), Hlohov (Głogów), Zhořelec (Zgorzelec) a Žitavu (Zittau). Na jaře roku 2008 byla otevřena stezka na území České republiky: žitavská cesta (Žitava/Zittau - Český Dub - Stará Boleslav - Praha). Putování lze začít už v Olsztynu (PL), odkud Polská cesta (Droga Polska, Camino Polaco) povede do Toruně a dál směrem na Gniezno (Hnězdno).
Hlavní Svatojakubská cesta v Rakousku v dnešní podobě vstupuje na území státu na východní hranici směrem od Bratislavy a pokračuje na Vídeň, Sankt Pölten, Linz, Salzburg, Innsbruck a dále na západ do Švýcarska.
Východní část rakouské Svatojakubské cesty v Dolním Rakousku má prastarou historii, kterou dokazují i dva Jakubské kostely ve Wolfstahlu a Regensbrunnu. Nejvýznamnější připomínkou je však kruhová kaple v Petronellu vystavěná templářskými rytíři jako místo na Jakubské poutní cestě. Přirozeným nástupním místem pro poutníky byla samozřejmě Vídeň. Dalšími důležitými místy jsou kláštery v Göttweigu a v Melku.
Heinburgská brána (porta hungarica) byla (podle rakouských pramenů) prvním místem, kterým procházeli obyvatelé východní Evropy na cestě k hrobu apoštola Jakuba. I v dešní době je Dunaj od Hainburgu po Linz vice méně orientační linií, podél které historická cesta z Budapešti přes Vídeň směrem na západ prochází. Skupina nadšenců z oblasti Weinviertel se rozhodla navázat na poutní cestu z ukrajinského Lvova přes polský Krakov a přivést ji až do Vídně. V letech 2008 až 2010 byla vyznačena Svatojakubská cesta z Mikulova na Moravě a v Mautern an der Donau napojena na hlavní trasu rakouské Svatojakubské cesty. Po této cestě se poutníci dostanou dále přes Oberösterreich a Salzburg do Tyrolska.
Záměrem nositelů projektu v Dolním Rakousku je napojení současné Jakubské cesty v Drasenhofenu na jižní Moravu a vedení trasy přes Mikulov dále na sever, směrem na Krakov v Polsku.
Tři hlavní trasy Svatojakubské cesty s nádhernými turistickými trasami vedou Tyrolskem: od severu přichází trasa z jižního Německa do Kufsteinu, odtamtud pokračuje údolím Innu na západ, prochází Innsbruckem a dále vzhůru na Arlberg, odkud pokračuje na Vorarlbergské území dále až do oblasti Bernského Oberlandu. Od východu z korutanského údolí Drávy vede cesta do Lienze ve východním Tyrolsku a dále údolím Pustertal. Od jihu vede Svatojakubská cesta přes Brixen a Sterzing do tyrolského Wipptalu. Z Brennerského průsmyku pokračuje do údolí Innu a do Innsbrucku, kde poutníky zdraví velký chrám sv. Jakuba.
Také „duchovní turisté“ potřebují kulinářské posilnění a rádi se zastaví na dobré jídlo. Podél Svatojakubské cesty se nachází početné hostince a poutní noclehárny. Mnohá místa milosti jsou také vynikajícími hostinci, například opatství misijních Benediktínů St. Georgenberg, vybudované na hrdé skále nad Fiechtem u Schwazu. Klášter Fiecht, ležící v údolí, má vlastní, dobře vedený hostinec, se 60 lůžky.
Také cisterciácký klášter Stams ve středním Oberinntalu určitě stojí za návštěvu. Prohlídky přenádherných prostor jsou celoročně (po domluvě), na nocleh jsou v mužském klášteře přijímáni zatím pouze muži. Počet pozoruhodných kapliček, kostelů a poutních míst je v Tyrolsku obrovský a každý krok k nim je zároveň krokem k sobě samému. (ukázka marketingového textu z internetových stránek Svatojakubské cesty v Tyrolsku)
Trasa Svatojakubské cesty ve Štýrsku vede v délce 154km mezi městy Graz a Lavamünd. Celkové stoupání této trasy je asi 4954m a celkové klesání 5022 m. Trasa je rozdělena do 8 etap s délkou mezi 14 a 27 km. Každá etapa je navržena s ohledem na potřeby turistů s dobrým ubytováním v cílovém místě. Některé etapy jsou poměrně fyzicky náročné s denním stoupáním 204 až 1189m a sestupy od 162 do 1242m. Vysokohorské prostředí může často poutníky zaskočit chladným počasím, sněhem a mlhou.
